Každý příběh má svou hodnotu.
Ten můj prosí o laskavost.
Každý příběh má svou hodnotu.
Ten můj prosí o laskavost.
"Ne všechno v životě si můžeme vybrat, ale můžeme se
rozhodnout, jak s tím budeme žít."
Pavel Kurušta
Život před nemocí
Býval jsem člověkem, který měl rád svou práci a život, jaký vedl. Pracoval jsem jako instalatér a své řemeslo jsem miloval. Nikdy jsem ho nevnímal jen jako způsob obživy. Bylo pro mě něčím, co mě naplňovalo a dávalo mi pocit, že moje práce má smysl. Měl jsem rád, když se mi podařilo najít řešení a za mnou byla vidět dobře odvedená práce.
Doma na mě čekala partnerka a naše tehdy malá dcera. Měli jsme své plány, obyčejné starosti i radosti. Těšil jsem se na budoucnost a na všechno, co společně prožijeme. Nejvíc pro mě znamenaly společné chvíle, které jsem tehdy považoval za samozřejmost.
Byl jsem zdravý, plný energie a vůbec mě nenapadlo, že by se náš život mohl během několika hodin tak zásadně změnit.
Zlom
Dne 30. listopadu 2011 jsem se vrátil z práce domů. Necítil jsem se dobře, ale nic nenasvědčovalo tomu, jak vážné budou následující hodiny. Během večera přišly vysoké horečky, nesnesitelná bolest hlavy a nakonec jsem se zhroutil.
Následovaly nemocnice, intenzivní péče a boj o život. Prodělal jsem těžký zánět mozku, který zasáhl také míchu. Přes rozsáhlá vyšetření se tehdy nepodařilo zjistit jeho příčinu.
Po dlouhých měsících léčby a rehabilitací jsem se vrátil domů na invalidním vozíku. Ztratil jsem možnost vykonávat svou milovanou práci, velkou část samostatnosti i život, který jsem do té doby považoval za samozřejmost.
Ale něco ve mně zůstalo. Touha žít, být se svou rodinou a nevzdat se, přestože jsem vůbec netušil, co nás čeká.
Jak žiju dnes
S následky onemocnění žiji dodnes. Pohybuji se na invalidním vozíku a při mnoha každodenních činnostech potřebuji pomoc druhých. Změnilo to život celé naší rodiny.
Nechtěl jsem ale přestat využívat své schopnosti. Hledal jsem práci, zajímal se o rekvalifikaci a dál se vzdělával. K pravidelnému placenému zaměstnání jsem se zatím nevrátil, ale snažím se zůstávat aktivní, včetně dobrovolnické práce.
Když jsem pro sebe sháněl zdravotní a kompenzační pomůcky, naučil jsem se vyřizovat žádosti o nadační podporu. Díky těmto zkušenostem jsem postupně začal pomáhat dalším lidem – nejprve lidem se zdravotním postižením, později i těm, kteří se ocitli ve složité životní situaci.
V posledních letech se můj zdravotní stav zhoršuje a ubývají mi síly. Nemohu se proto pomoci druhým věnovat tolik jako dřív. Když mi to ale zdraví dovolí, rád pomohu. I když sám potřebuji pomoc, mohu být užitečný někomu dalšímu.
Nechci, aby mě nemoc určovala ve všem, kým jsem. Jsem partner, táta a člověk s vlastními schopnostmi a přáními. Stejně důležité je pro mě, abychom jako rodina mohli žít bezpečněji a důstojněji. K tomu však nadále potřebujeme také pomoc druhých.
Jak pomoci
Každý projev podpory má svou váhu. Finanční dar, sdílení našeho příběhu i obyčejná slova povzbuzení nám pomáhají zvládat každodenní starosti a připomínají, že na ně nejsme sami.
Vaše pomoc má skutečný význam
Moje onemocnění přineslo naší rodině řadu potřeb a výdajů, které sami nedokážeme zajistit. Mezi ty nejdůležitější patří bezpečnější a bezbariérové bydlení, zdravotní a kompenzační pomůcky, rehabilitace a pomoc při zvládání každodenního života.
Některé potřeby jsou jednorázové, jiné se pravidelně vracejí. Postupně musíme řešit také opravy a obnovu pomůcek, zajištění mobility i další nezbytné výdaje spojené s mým zdravotním stavem.
Nejde nám o nadstandardní život. Přejeme si především bezpečné a důstojné podmínky, co největší samostatnost a zázemí odpovídající potřebám celé naší rodiny.
Darovat finanční příspěvek
Každý dar, malý i velký, nám pomáhá zvládat výdaje spojené s mým zdravotním stavem, zajištěním mobility a dalšími potřebami naší rodiny.
Vaše podpora nám dává větší jistotu do dalších dnů.
Kontaktujte nás
Máte otázku, chcete nám napsat, nabídnout pomoc nebo požádat o vystavení darovací smlouvy? Budeme rádi, když využijete kontaktní formulář.
„Vážím si každého člověka, který dokáže věnovat chvíli svého času druhým. Ať už nám pomůžete jakkoli, nebo si z mého vyprávění odnesete jen myšlenku k zamyšlení, obojí pro mě má svou hodnotu.“
Děkuji Vám, že jste si našli čas poznat můj příběh.