— BLOG

Zápisky ze života,

který má mnoho podob.

Píšu tady o životě tak, jak ho prožívám a vnímám. O svých zkušenostech, radostech i starostech, o lidech, které potkávám, a o událostech, které mě přivádějí k zamyšlení. Někdy osobně, jindy s pohledem na svět kolem nás.

TÉMATA

Odebírat nové zápisky

Nové zápisky vám můžu poslat na e-mail. Bez spamu, jen když napíšu něco nového.

Ranní ložnice s ustlanou postelí, invalidním vozíkem a dýchacím přístrojem s maskou a oxymetrem na nočním stolku.
Doporučené čtení

Obyčejné ráno, které není obyčejné

Ráno pro mě nezačíná tím, že vstanu z postele. Nejdřív musím odpojit dýchací masku, rozhýbat ztuhlé ruce a nohy a zjistit, jestli se mohu bezpečně přesunout na vozík. Někdy jsem u snídaně za hodinu, jindy až za tři. Přesto už během ranních příprav přemýšlím, co bych chtěl v novém dni udělat.
Útulná ložnice se dvěma postelemi, dřevěnými peřináči a ranním světlem pronikajícím oknem se záclonou.

Naděje někdy přichází potichu

Po měsících na lůžku pro mě bylo velkým krokem i to, že jsem se dokázal sám napít z hrnku. Naděje ale nepřichází jen s drobnými pokroky. Někdy ji ve mně probudí nečekaná vzpomínka na dětství, na blízké lidi a na pocit bezpečí, který ve mně zůstal.
Muž na invalidním vozíku odpočívá pod podzimním stromem na cestě u jezera a pozoruje krajinu.

Když tělo určuje tempo dne

Někdy mám připravený celý den, ale zdravotní stav mi nedovolí uskutečnit ani jediný plán. Nejtěžší bývá, když se na mě někdo spoléhá nebo když přijdu o dlouho očekávanou příležitost. Za patnáct let jsem se postupně učil vyrovnávat nejen se svými omezeními, ale také se zklamáním, které přinášejí.
Historická městská ulice s úzkým chodníkem, kamennou dlažbou a domy po obou stranách.

Pomoc, o kterou není snadné si říct

Po vážném onemocnění jsem poznal, jak těžké někdy může být požádat druhého o pomoc. Pamatuji si chvíli, kdy jsem na invalidním skútru potřeboval jen projet kolem skupiny lidí. Stačilo říct několik obyčejných slov, ale právě ta pro mě byla nesmírně těžká. Tehdy jsem si začal ještě silněji uvědomovat, jak hluboko může sahat stud, který ostatní ani nemusí vidět.
Prázdný mechanický invalidní vozík u velkého okna v prosluněném domácím pokoji.

Někdy stačí zvládnout obyčejný den

Letos mezi únorem a červnem se můj zdravotní stav znovu vážně zhoršil. Zhruba čtyři měsíce jsem prožil převážně doma na lůžku. Když jsem se pak dokázal na chvíli posadit na vozík nebo se sám najíst, znamenalo to pro mě mnohem víc než dřív. Postupně jsem se učil přijímat i dny, ve kterých se téměř nic nepodařilo.
Dřevěný pracovní stůl u okna s otevřeným notebookem, zápisníkem, perem a pokojovými rostlinami.

Když se práce stane výsadou, ne samozřejmostí

Deset let a deset dní v evidenci úřadu práce, stovky odeslaných životopisů a dlouhé hledání skutečné příležitosti. Chtěl jsem pracovat, ale postupně jsem poznával, že samotná snaha nestačí. Novou cestu mi nakonec otevřelo vzdělávání a možnost rozvíjet vlastní schopnost
Jemné ranní světlo proniká oknem se záclonami do útulné ložnice s postelí a dřevěným nábytkem.

I malá naděje dokáže nést dál

Po těžkých obdobích se ve mně někdy znovu objevil zvláštní vnitřní klid. Nic tím nezmizelo ani se zázračně nezměnilo. Postupně jsem ale poznával, že mohu přijmout svůj zdravotní stav, a přitom se nevzdat snahy hledat další cestu.
To jsou zatím všechny zápisky. Děkuji, že čtete.
Útulná ložnice se dvěma postelemi, dřevěnými peřináči a ranním světlem pronikajícím oknem se záclonou.

Naděje někdy přichází potichu

Po měsících na lůžku pro mě bylo velkým krokem i to, že jsem se dokázal sám napít z hrnku. Naděje ale nepřichází jen s drobnými pokroky. Někdy ji ve mně probudí nečekaná vzpomínka na dětství, na blízké lidi a na pocit bezpečí, který ve mně zůstal.
Muž na invalidním vozíku odpočívá pod podzimním stromem na cestě u jezera a pozoruje krajinu.

Když tělo určuje tempo dne

Někdy mám připravený celý den, ale zdravotní stav mi nedovolí uskutečnit ani jediný plán. Nejtěžší bývá, když se na mě někdo spoléhá nebo když přijdu o dlouho očekávanou příležitost. Za patnáct let jsem se postupně učil vyrovnávat nejen se svými omezeními, ale také se zklamáním, které přinášejí.
Historická městská ulice s úzkým chodníkem, kamennou dlažbou a domy po obou stranách.

Pomoc, o kterou není snadné si říct

Po vážném onemocnění jsem poznal, jak těžké někdy může být požádat druhého o pomoc. Pamatuji si chvíli, kdy jsem na invalidním skútru potřeboval jen projet kolem skupiny lidí. Stačilo říct několik obyčejných slov, ale právě ta pro mě byla nesmírně těžká. Tehdy jsem si začal ještě silněji uvědomovat, jak hluboko může sahat stud, který ostatní ani nemusí vidět.
Prázdný mechanický invalidní vozík u velkého okna v prosluněném domácím pokoji.

Někdy stačí zvládnout obyčejný den

Letos mezi únorem a červnem se můj zdravotní stav znovu vážně zhoršil. Zhruba čtyři měsíce jsem prožil převážně doma na lůžku. Když jsem se pak dokázal na chvíli posadit na vozík nebo se sám najíst, znamenalo to pro mě mnohem víc než dřív. Postupně jsem se učil přijímat i dny, ve kterých se téměř nic nepodařilo.
To jsou zatím všechny zápisky. Děkuji, že čtete.

Odebírat nové zápisky

Nové zápisky vám můžu poslat na e-mail. Bez spamu, jen když napíšu něco nového.

Ochrana osobních údajů - GDPR

Zde najdete informace o tom, jak nadační fond Pomoc Pavlovi a jeho rodině nakládá s osobními údaji, k jakým účelům je zpracovává a jaká práva máte v souvislosti s jejich ochranou.

Všeobecné informace o nadačním fondu

Zde najdete základní informace o nadačním fondu Pomoc Pavlovi a jeho rodině, jeho účelu, fungování a možnostech podpory.

Výroční zprávy

Zakládáme si na naprosté otevřenosti. Zde si můžete stáhnout kompletní přehledy o našich aktivitách, hospodaření a projektech, které jsme díky vaší pomoci mohli realizovat.

Veřejná sbírka

Zde najdete oficiální dokumenty k naší veřejné sbírce a dostupná průběžná vyúčtování.

Základní dokument

Průběžná vyúčtování

1. období: 19. 3. 2022 – 31. 5. 2023
2. období: 1. 6. 2023 – 31. 5. 2024
3. období: 1. 6. 2024 – 31. 5. 2025

Transparentní účet