Jeden pro druhého

Po vážném onemocnění jsem poznal, jak těžké někdy může být požádat druhého o pomoc. Pamatuji si chvíli, kdy jsem na invalidním skútru potřeboval jen projet kolem skupiny lidí. Stačilo říct několik obyčejných slov, ale právě ta pro mě byla nesmírně těžká. Tehdy jsem si začal ještě silněji uvědomovat, jak hluboko může sahat stud, který ostatní ani nemusí vidět.

V obchodě jsem nedosáhl na malinovou Magnesii. Pak se za mnou ozvala otázka, na kterou dodnes vzpomínám. Někdy totiž záleží hlavně na tom, kdy pomoc přijde.